nedeľa 13. februára 2011

Rozhovor - Žrec 13.2. 2011


O novinkách v tábore kapely Žrec sa už začalo niečo hovoriť, informácie však neboli overené, preto sme sa rozhodli na to bližšie spýtať členov skupiny. Rozhovor nás však pohltil natoľko, že sme chalanom pripravili aj niekoľko otázok, ktoré sa netýkajú len hudby ale aj ich samotných. Na otázky odpovedali striedavo Soulburner, Torham a Ingvarr.

Zdravím Žrec. V prvom rade sa chcem opýtať trochu na históriu kapely. Aké boli vaše hudobné začiatky, ako ste sa dali dokopy a čo vás inšpirovalo pri tvorbe takej hudby akú tvoríte?

Soulburner: Obecně můžeme hovořit o Žrec od roku 2005. Tento rok byl směrodatný pro následující časy kapely příchodem Ingvarra, což vyústilo na demu Nový věk pohanský. Historie před rokem 2005 je spojena s uskupením Slaughter head, Demogorgon a Gorgonia. Šlo o „puberťácké“ skupiny, které sloužily spíše pro setkávání se u piva. Sestava se skládala ze Sarapise, Torhama a mé maličkosti. Kytary jsme koupili z peněz za brigády a bicí jsme si půjčili od známého. Ovšem to, že to jsou bicí sloužící kostelní kapele, se zjistilo až při vyzvednutí... Bicí jsme potřebovali a tak se to dalo překousnout. Z této historky plyne, že všechno zlé je pro něco dobré! Každý pátek po škole jsme se setkávali na zkušebně, kde jsme prožívali první setkání s nástroji. Čas plynul až do roku 2007, kdy s námi začal spolupracovat houslista Marvin. S Ingvarrem stvořili houslové party a tím doplnili další folklórní prvky v naší tvorbě. Při nahrávání CD Žertva však Marvin už v kapele nebyl a tak housle nahrála narychlo Petra Sélešová (Slovenka), která s námi vystupovala i na pár koncertech. Po ukončení spolupráce s Petrou se k nám „jako dobrý holub“ vrátil Marvin, působící v kapele dodnes. Detaily v mezičasech popisovat nebudu, víceméně jde o úsměvné historky k pivu, které se sem nehodí.

Torham: Já jen doplním, že inspirace přišla sama někde zevnitř našich rouhačských pohanských duší. Vůbec jsme netušili, co z nás vyleze. Pamatuju se, jak jsme ve třech mršili staré Sabbathy a já doufal, že za pár zkoušek už budeme moci hrát můj vysněný black metal. Nakonec se z nás vyklubal takový podivný bathoryovský bigbít, který následně v roce 2005 okořenil příchozí Ingvarr o folklórní prvky. Čistému folkloru jsem podlehl i já a tak jsem se jím mnohdy inspiroval více než metalem.

Na konte máte zatiaľ jeden debutový album Žertva a jedno demo, kde a ako sa Žertva nahrávala a ako ste s odstupom času spokojný s ohlasmi?

Soulburner: Jedna z věcí, která se nám podařila prosadit, bylo nahrávací studio. Demo i album se nahrávalo ve studiu Skála v Třebíči u lokálně známého rockera „Ošmrca“ (tímto si dovolím pozdravit).
Demo se nahrávalo v roce 2006 – šlo o vlastní vydání. CD Žertva vzniklo roku 2008 už pod záštitou Murderous production. Nahrávání probíhalo o víkendech ve volném čase, 2-3 týdny (s přestávkami). Nebudu zde zatajovat, že některé pasáže se nahrávaly několikrát. Namátkou mohu na sebe prozradit, že jednu pasáž z coveru jsem dělat přes hodinu. Někomu se to zdálo dobrý, ostatním ne a tak se to vždy udělalo znovu. Dodneška vzpomínám, jak jsem po dané pasáži s nervozitou koukal do „velína studia“ přes plexi–okno a čekal na verdikt od spoluhráčů, hlavně Ingvarra. Materiál byl zmasterován ve studiu Digaz v Karviné.
Já sám jsem se setkal s názorem, že zvuk mohl být lepší, někteří mají zase opačný názor. Sám jsem spokojený a za tímto počinem si stojím.

Torham: Spokojení jsme s ním stále a všichni, i když naše cd přehrávače příliš neprohání. Sem tam si ale zpestřím den jeho poslechem a musím říct, že se jedná stále o slušný underground. Nikdo z nás ale určitě nečekal takové ohlasy a to i v zahraničí. Někdy mám ale pocit, že se líbíme jen proto, že folk metal je či byl zrovna v kurzu.

Album bol vydaný pod hlavičkou Murderous productions, ako by ste zhrnuli spoluprácu s týmto vydavateľstvom? Plánujete aj ďalšiu spoluprácu s Murderous?

Soulburner: Po stránce vydavatelské si spolupráci můžeme jen vychvalovat. Při vydávání Žertvy nás David (majitel Murderous prod.) dokázal podržet v rozhodných chvílích. Reálně nám nastínil co by si představoval, vyslechl naše názory, kterým se občas podvolil a celkově to vše „zastřešil finanční podporou“. Po vydání se staral (stará) o propagaci, prodej a některé koncerty. Z hlediska pohodlnosti kapely dává svoji hlavu na špalek ve formě řidiče vlastní dodávky, s kterou nás vozí „po všech čertech“, dokonce i do Chorvatska. David jako člověk je spolehlivý a dobrý kamarád, jako posluchač má rozhled o scéně a tím se řadí i mezi rádce ve vývoji kapely. Myslím, že spolupráce bude pokračovat i u dalších alb.

Ingvarr: Přesně tak, s Murderous production jsme maximálně spokojení. Doufáme, že David bude číst tenhle rozhovor a tuhle naši odpověď, protože budem od něj asi potřebovat víc peněz na studio...

Žertvu ste vydali v roku 2008, čo sú už 3 roky. Plánujete v blízkej budúcnosti nejaký nový materiál? Môžete nám prezradiť niečo viac o jeho koncepcii či už hudobnej, alebo textovej?

Soulburner: Nový materiál se rýsuje a počínaje podzimem letošního roku se připravujeme do studia. Koncepce nového alba bude odlišná od Žertvy, avšak stále s „podpisem Žrec“.
Za sebe mohu říct, že basové party budou propracovanější, a s trochou štěstí je posluchač v nahrávkách bude slyšet. Na vokální stránce se taky pracuje, s čímž se pochlubí Marvin, který bude doplňovat Ingvarra zpěvem.

Ingvarr: A pravděpodobně nejen mě, počítáme i s využitím pěveckého sboru. Naším záměrem je nicméně zaranžovat skladby tak, abychom je byli schopní v naší sestavě prezentovat naživo neošizené a přitom bez samplů. Přesto se ale ve studiu bez několika málo hostů na lidové nástroje neobejdeme. Jde především o muzikantky, kterým jsme to opilí po koncertech na ubytovně slíbili. A protože jim ještě nebylo 15 let, musíme náš slib dodržet.
V žádném případě nebudeme točit „Žertvu 2“, skladby budou podle našeho názoru hloubavější, spirituálnější, přibyde skutečného folklóru, ale zároveň i tvrdých kytar, které dostanou svébytný zvuk. Skladby tak budou hodně rozmanité a některé možná až experimentální. Přesto si ale myslím, že z toho bude pořád cítit ten Žrec jak ho máme všichni rádi.
O textové koncepci je něco napsaného o tři otázky níž.


Odohrali ste už mnoho koncertov, na aký koncert spomínate najradšej a prečo? Plánujete v blízkej dobe nejaké zaujímavé koncerty?

Ingvarr: Nejradši asi všichni vzpomínáme na nedávný listopadový koncert v Žilině, protože takový kotel jako tam jsme už dlouho neměli. A když vidíme, jak pod náma lidi vyvádí, tak opadne tréma, přestaneme dělat chyby, nástroje začnou ladit a nás to hrozně baví. I když možná mě napadla ta Žilina jenom proto, že už jsem starej a paměť mi tak neslouží. Aby to teda nevypadalo, že v rozhovoru pro Bes podlízáme Slovákům a na českým zinu pak budem pět ódy na koncerty v Brně. Nemůžeme ale nevidět, že na Slovensku máme podstatně víc fanoušků než u nás, proto se taky vždycky k vám těšíme. Pak byly ale i koncerty jako např. v polské Toruňi, kdy ze samotného hraní si nepamatujeme téměř nic, protože ještě před koncertem jsme se připletli k nějaké svatbě, pak jsme údajně hráli s místníma klukama fotbal a co se pak dělo za zvěrstva po koncertě v jakémsi bunkru, kde jsme spali, na to někteří z nás vzpomínají v dobrém a někteří ve špatném, ale nikdo na to nezapomene.
V dubnu se ukážeme v Nitře spolu se Stribog, Niburtou a Cruadalach, ale rozhodně všem doporučujeme přijet si v létě zařádit na festival Hell Fast Attack u Svitav, protože skoro až rodinné atmosféře, která tam každý rok panuje, se fakt nic asi z našeho pohledu nevyrovná. A zahrajeme tam po dlouhé době písničku, o kterou si, milí posluchači, tak často píšete.

Máte nejakú vysnenú kapelu s ktorou by ste si chceli zahrať naživo, alebo vzor vďaka, ktorému hráte metal ovplyvnený folkom?

Ingvarr: Mám-li být upřímný, tak je mi vcelku jedno, jaká slavná kapela s náma hraje, předskakovat někomu ať je to kdokoliv to určitě není sen nikoho z nás. Na každém koncertě jsme sami za sebe. Mnohem radši hrajeme např. s Hromovlad nebo Vesnou, kdy je v backstage pořádná zábava, než se tam dívat na nafintěnou Mašu nebo zakaboněné Skyforger. Takže odpověď na tvou otázku je, že bychom si chtěli zahrát s Hromovlad, Vesnou, Stribog, Trollech a vůbec se všema kapelama, kde máme přátele. A co se toho vzoru týče, u každého z nás je to jinak, a já nepopírám, že mě k folk metalu inspirovali raní Moonsorrow, Finntroll, Nokturnal Mortum, Temnozor, Slavland a vůbec všechno co jsem před takovýma sedmi rokama poslouchal. V té době bylo dobrých kapel v tomhle tenkrát ještě nepopulárním žánru hrozně málo, a když v nějaké skladbě zazněla do kytar primitivní chytlavá melodie na klávesách se samplem flétny, byli z toho všichni včetně mě odvaření, jaký je to výborný pohanský folk black metal. Cítil jsem ale, že bych to snad dokázal i dělat líp, a tak přišel nápad přestat jenom poslouchat a začít se v tom folk metalu i nějak realizovat. Pak jsem náhodou poznal Torhama, který se se svou kapelou zrovna začínal vzhlížet v pagan metalu a dál už to znáte z první otázky.


Prejdime k lyrickej stránke hudby, kde hľadáte inšpiráciu pri písaní textov? Prichádzajú hudba a texty ruka v ruke, alebo sa vyvíjajú odlišne?

Ingvarr: I když bude mít na nové desce nějaké texty i Torham, lyrika ve Žrec pozvolna přechází na mě. V posledních třech letech jsem často pobýval na venkově na Vysočině a to prostředí mi učarovalo. Zapomenuté vesnice a roubenky, kde zpoza dřevěného plůtku vykukuje starý hospodář a okopává si to svoje políčko, aby měl v zimě co jíst a z čeho opravit střechu, na půdě suší seno, aby měl čím nakrmit dobytek. A přesto v sobě najde ještě sílu dodržovat staré zvyky a věřit pověrám, i když dávno neví, odkud se vzaly a jaký je jejich původ. Touláním se po vesnicích a lesích kolem jsem posbíral spoustu inspirace a pořád si tam jezdím pro novou. Čtu pověsti, příběhy a různé říkačky z toho kraje a také díla některých spisovatelů, kteří venkovský život na Vysočině popisují, a hledám v tom všem pohanské podhoubí, které se pak snažím promítnout a vyzdvihnout v textech Žrec. Stále to u nás při skládání funguje tak, že první se dá dohromady hudba a až podle toho, jaké pocity a představy ve mě (resp. v nás) evokuje, se pak vybere lyrické téma, které bude s hudbou nejlíp korespondovat.

Na albume ma zaujal cover Nebeské Stříbro Perunovo od Nokturnal Mortum, ktorý je prespievaný do češtiny. Ako ste prišli k nápadu prespievať skladbu do rodného jazyka? Prečo práve Nokturnal Mortum, tak kontroverzná kapela?

Ingvarr: Bylo to všechno docela prosté. V začátcích, při touze po prvním koncertu, jsme potřebovali mít dostatečně dlouhý repertoár, a tak nejsnazší cesta jak toho dosáhnout bylo naučit se nějaký cover. Na Perun’s Celestial Silver jsme jako na jedinou pro nás stylově přijatelnou skladbu našli na internetu tablatury, a protože to byla v té době oblíbená skladba nás všech, kterou jsme byli i schopni se naučit, tak jsme se ji naučili. Byla to ale verze z dema Lunar Poetry, která byla v originále v angličtině, a tu my jsme nechtěli. A vlastně jsme ten anglický text ani nesehnali, protože když jsem nejdřív psal Varggothovi (kapelníkovi Nokturnal Mortum), jestli mu nevadí, že předěláme jeho skladbu, tak byl nadšeně pro, ale když jsem mu pak napsal, jestli by nám teda ještě neposlal k ní text v angličtině, tak se na nás vysral, což se mu ani nedivím. Zbýval už jen ruský text té skladby co je na albu NeChrist, a protože do té verze z Lunar Poetry neseděl, byla jediná možnost jej přeložit a přizpůsobit té naší verzi. Což se nakonec ukázalo jako šťastný krok.
Jestli je ta kapela kontroverzní nebo ne, to nám nikdy nepřišlo jako náš problém, my jsme si vybrali skladbu, která z našeho pohledu není nijak závadná. Jednu dobu se samozřejmě kvůli tomu pořád řešilo jestli jsme náckové nebo ne, což nám možná i zvedlo popularitu, ale i když má asi ještě teď někdo pořád potřebu to řešit, zdá se mi že už to utichlo.

Do akej miery je vaša hudba a lyrika ovplyvnená českým, resp. moravským folklórom, aký máte celkovo vzťah ku ľudovému odkazu akéhokoľvek národa na svete a tomu svojmu?

Ingvarr: Ze skladeb, na kterých teď děláme, je moravský folklór cítit rozhodně víc než na Žertvě, ale asi nikdy to u nás nebude v takové míře jako třeba u Silent Stream of Godless Elegy. Ono popravdě při komponování Žertvy jsme toho o moravském folklóru věděli málo a přestože jsme ho do té muziky chtěli dostat, nevěděli jsme moc jak. Teď je to ale naopak. V moravském folklóru se orientujeme rozhodně víc než před třemi, čtyřmi lety a už jsme se i naučili s ním nějak pracovat, jenže už není naším záměrem dostat moravské folklórní hudební motivy do naší hudby tak, aby byly co nejvíc autentické. Moravský folklór totiž chápeme šířeji než jen ty písničky co hrávají cimbálovky a zpívají mužácké sbory, je to i jen o rytmech, o náladách a třeba i jen o samotném zvuku lidových nástrojů, přičemž podstatné je pro nás to, jak a z čeho jej sami cítíme. Mezi námi a SSOGE je podstatný rozdíl v tom, že SSOGE vezmou folklór a přizpůsobují mu metal, kdežto my většinou vezmeme metal a přizpůsobujeme mu folklór. Není lehký úkol najít ten správný poměr, aby metal a folklór byl spolu v rovnováze a přitom obojí dávalo smysl a nebylo ošizené, a my jsme stále ve fázi hledání toho ideálního a pro nás nejlepšího receptu. Je to dlouhodobý cíl, který se dokonale podaří splnit třeba až na čtvrté nebo páté desce, ta naše vize nás ovšem silně motivuje a s každou novou skladbou kterou vymyslíme jsme blíž našim představám. A ještě je potřeba dodat, že nás neovlivňuje jen moravský folklór, ale vůbec folklór všech slovanských zemí. Jen českému se vyhýbáme. Ten je otřesný a o něm se vůbec nechci bavit!
K druhé části otázky bych řekl asi jenom tolik, že respektujeme lidovou kulturu každého národa a ani nám nepřísluší ji hodnotit, protože nepocházíme z prostředí, z jakého vzešla. V naší lidové tradici se odrážejí hodnoty, budované našimi předky, přizpůsobené našemu kulturnímu a národnostnímu prostředí a obecně našim podmínkách, proto jsou nám pochopitelně nejbližší a jsou pro nás i nejlepší. Přesto jsou moderní společností opomíjené a naopak velebeny jsou kultury cizí, a k čemu to spěje, to vidíme dnes asi už skoro všichni.

Hlavnou témou kapely je Slovanská Rodná viera, čo pre vás znamená Rodnoverie, vyznávate ho a zúčastňujete sa aj na obradoch? Ako vyzerá situácia s Rodnou vierou v Českej Republike, máte skúsenosti s nejakými občinami?

Ingvarr: Za rodnověrce se v kapele považujeme jen já a Torham. Pro mě samotného znamená rodná víra návrat ke kořenům, k víře mých předků, která byla mým národem uznávána předtím, než mu byla vnucena víra národa jiného. Je pro mě vyjádřením pokory k přírodním živlům a zdánlivě neživým předmětům a jejím prostřednictvím dokážu v životě odlišovat důležité a nedůležité věci a být šťastný. Obřadů se účastním víceméně pravidelně, taktéž Torham. Já obřady chápu spíš jako vedlejší projev mé víry, na druhou stranu při nich dokážu hlouběji uvažovat nad svým životem a vůbec nad fungováním světa a nabíjí mě silou, abych ze svých zásad neustoupil ani v každodenním životě.
V České republice funguje jediná „náboženská organizace“, která se věnuje pořádání obřadů v rámci slovanského pohanství, a tou je Rodná víra. Donedávna byla aktivní v podstatě jen na území Čech, ale v současné době se přesouvá čím dál více obřadů na Moravu, kde počet vyznavačů rodné víry strmě roste.

Aký je váš postoj ku kresťanstvu, ktoré prišlo po starých vierach a dnes sa vraví, že je len niečím ako plachtou na pohanských zvykoch?

Torham: Plachta to do jisté míry určitě je, ale místy i docela prorostlá a tvoří tak jeden celek. Většina událostí v Bibli může být chápána jako vykonstruovaný mýtus, který vznikl prolínáním určitých tehdejších tradic, pověstí či zvyků z židovského, římského či klidně i egyptského prostředí. Jedná se zkrátka o další z mnoha mýtů, který nikomu neubližuje, stejně tak lze hovořit i o Ježíšovi. Čert ví, jestli ten hipík existoval, důležitý je fakt, že se jeho persóna zformovala do podoby slunečního boha známého z více starověkých civilizací. Tento fakt se ale určitě projevil až později. Křesťanství byla od začátku cizí víra, kterou tu nikdo nepotřeboval a dostala se na výsluní jen díky tlaku místních i cizích papalášů.
Dnešní křesťanství je přežitek, který se postupně racionalizuje a lidé v něm vidí spíš nějaké dědictví než svou pevnou víru. Jen doufejme, že nebude nahrazeno jinou monoteistickou pouští.


Budem vám teraz možno zasahovať trochu do súkromia, no nedá mi neopýtať sa na duchovnú, spirituálnu stránku pohanstva. Cítite prepojenie s vyššími bytosťami, alebo sa vaše vedomie sústreďuje viac na prírodnú stránku? Je ťažké rozprávať sa s ateistami o hodnotách vyšších ako je jednotlivec?

Ingvarr: V mém případě je to spíše ten druhý případ. Vyšší síla pro mě pramení z přírody, to jsou personifikovaní bohové. Příroda nejsou jenom stromy, oheň, hlína atd., je to především energie a moc, která je v nich ukrytá a kterou člověk, když chce, dokáže čerpat a využít. Kladení obětí a vzývání bohů chápu spíš jako rekonstrukci starých rituálů, které sice neudobří božstva, ale člověku dokáží dát duchovní uspokojení. A je krásné vžít se aspoň na chvíli do těch starých časů, kdy víra lidí byla mnohem silnější než jakou náš vědou ovlivněný rozum dovolí přijmout dnes a život byl úplně jiný, a z mého pohledu v mnohém lepší.
Ateista může vyšším hodnotám stěží porozumět. To už je mi milejší pro diskuzi o tomto křesťan, který má (nebo by měl mít) rozvinuté duchovní vnímání, ale většinou to skončí hádkou, takže s těma už se radši taky o ničem takovém nebavím.

V poslednej dobe metalová scéna zažíva nával kapiel s pohanskou tematikou, ako vnímate tento trend pagan metalových kapiel? Nie je to však len o kapelách, ale i o ľuďoch. Myslím si, že na Slovensku i v Česku chodí mnoho ľudí, ktorí sú hrdými vikingami s kladivami na krku a takzvanými víkendovými pohanmi, kedy myslíte, že príde úpadok tejto módy?

Soulburner: Ou, dost těžká otázka. Ze začátku jsem byl s Torhamem a Ingvarrem na pár obřadech a sešlostech „rodnověrců“, dnes už však ne. Hodně se setkávám s názorem, jak by chtěli lidi bydlet znovu v polozemnicích, pěstovat dobytek, starat se sami o sebe bez moderních technologií. To mně připadá ztřeštěné. Je 21. století. Obracet se znovu do 6., 7. atd. století je tmářství a zpátečnictví. Nikdo se nechce vrátit na stromy. A stejnak i když se tam vrátíte, bude ten Váš „přírodní“ život ovlivněn moderní dobou z jiných stran (daně, práva, zákony). Nemůžete pěstovat les hala bala, musíte se o něj starat, dodržovat zákony, a to bych mohl mluvit dál a dál.
Po 89 roce sem vniklo spoustu nových stylů (včetně metalu obecně) a rázem zde byla armáda dlouhovlasejch postaviček s nášivkami na bundách. Kde dneska jsou ??? Kolik jich zůstalo ??? V práci máme spoustu lidí, kteří pořád říkají, jak tohle poslouchali, jak to taky nosili, ale že to byli mladí. A tak to bude a je s pohanskou módou a stylem. Jde o to, co člověk cítí v sobě a jak to bude prezentovat, hlavně názorem a postojem.

Torham: On ten úpadek možná už přišel, protože spousta lidí je přesycena tímto stylem a to jednoduše z důvodu stále narůstajících nových kapel, které nepřinášejí nic nového. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že je naše muzika přelomová. Jak již ale bylo řečeno v odpovědi na první otázku, vyšlo to z nás naprosto samovolně, z našeho pohanského přesvědčení, aniž bychom věděli, že existuje takové obrovské množství pagan/folk metalových kapel. Na druhou stranu si říkám, jak je krásné pozorovat velké ovlivnění lidí tímto stylem, kteří teď pátrají po svých kořenech, více si cení své kultury a hezky se duchovně rozvíjí. Zřejmě jsem ale velký idealista, protože jak říkáš, pravděpodobně mezi nimi bude mnoho víkendových pohanů, kteří jsou pohani maximálně na internetu v pagan metalovém fóru. Proto hezky hybaj do lesa bez MPtrosky, vnímat svěží vítr, cítit sílu slunečních paprsků a zhluboka dýchat!

Aký je váš názor na vašu domácu českú scénu, spolupracujete s niektorými domácimi zoskupeniami?

Ingvarr: Hodně mladých kapel tady začlo hrát v posledních letech pagan nebo folk metal, ale nějak není o nich moc slyšet, tak je trochu podezírám, že jak začali „odborníci“ v zinech při každé příležitosti zmiňovat svoje znechucení folk metalem, tak je to odradilo a buď začli hrát něco jiného, třeba post-rock, industriál nebo co to zrovna teď frčí, anebo se na to vykašlali úplně. Pořád je u nás spousta dobrých kapel, osobně mám nejradši SSOGE a Cales, vážím si i některých Morbivodových projektů. A pak jsou tady naši kamarádi z Vesny. Jinak z black metalu je u nás samozřejmě nejlepší Inferno a Moravská Zima. Spolupráci s žádnou kapelou nechystáme, ale se spoustou kapel spolupijeme.

Sledujete aj slovenskú undergroundovú scénu, ste fanúšikmi nejakých slovenských kapiel? Je možná vaša spolupráca v budúcnosti aj s nejakou slovenskou kapelou?

Soulburner: Samozřejmě asi typickou kapelou jsou Hromovlad. S klukama jsme v kontaktu, spolupracujeme převážně po stránce společných koncertů. Pamatuji si, když jsem je poprvé viděl v Brně. V té době Žrec nekoncertoval a nebyl na scéně ještě vůbec znám. Já jsem se tam skoro „posral“ když jsem viděl jejich energii, slyšel jejich muziku a cítil, že to co vytváří, jde od srdce. Zanedlouho jsme se s nimi seznámili blíže, hlavně na společných koncertech a after-chlastačkách.
Osobně jako posluchač vzpomenu na Sanatorium, Slavigrom, Algor, Infer atd.

Torham: Slovenská scéna má několik klenotů, na které osobně nedám dopustit. Jsou jimi určitě Algor, jejichž muzika mi učarovala už hodně dávno a stále je pro mě inspirativní. Hlavně jsou to i skvělí lidi, s nimiž je radost být. To stejné se týká i kluků z Hromovlad. Velice se mi zamlouvá i Slavigrom, Remmirath a též Oldblood, což je zatraceně ukrutný rock’n’roll. Speciální místo v srdci pro mě mají Korium a Mare Crisium.
Spolupráci se slovenskými kapelami se rozhodně nebráním, avšak zatím nic podobného neplánujeme.

Ingvarr: Já bych jenom doplnil Strigor (kde je jim konec?) a nadějnou kapelu z Trenčína Prarod, kteří si velice úspěšně hledají vlastní ksicht a jsou to rovněž velcí sympaťáci. Možná až moc, protože pokaždé když jsme s nima někde se Žrecem byli, tak si ženské všímaly jich a nás ne. Takže žádná spolupráce nebude!

Zima nám pomaly ale určite odchádza a nastupuje jar, nové slnko ďalej rastie a naberá silu. Ako vnímate cyklus striedania ročných období? V ktorom období sa cítite najpríjemnejšie a ako vplývajú ročné obdobia na vašu tvorbu?

Soulburner: Střídání období beru spíše jako běžnou rutinu, která nás doprovází životem. Myslím však, že hranice jednotlivých období jsou dosti volné a tak se stane, že v březnu je větší zima než v únoru atd. Ale to jsem odbočil. Samozřejmě, že zimu mám spojenou více s mystikou než parné dny v srpnu. Dneska v době vymožeností v podobě ústředního topení, izolovaných domů a kvalitních oděvů mizí asi životní překlenutí, které naši předci prožívali dnes a denně v zimních obdobích. Zda přežijí a přídoda jim nadělí úrodu k obživě. To dneska nikdo neřeší! Osobně mám rád chladnější období, podzim, zima rules!

Ingvarr: Každé roční období má svůj význam pro přírodu i pro mě, takže na každém mě něco baví, ovšem ze všeho nejradši mám babí léto, miluju to stálé počasí a pestrobarevné lesy a nikdy si ty scenérie nenechám ujít a vyrážím do hor. Zima se mi líbí jen když je skutečně studená a bílá, proto se už delší dobu těším na jaro. Včera ráno jsem vykoukl z okna, bylo krásné jarní počasí, ptáci zpívali a mnou prostoupila dobrá nálada. Pak jsem zjistil, že ti ptáci zpívali jen z nějakého intra z počítače, ale to nevadilo. Nálada má vždycky vliv na tvorbu a počasí náladu ovlivňuje. Takže teď na jaře složíme veselé písně a na podzim ve studiu je pak budeme složitě zachmuřovat. V létě tvořit nebudu, protože to budu mít dost starostí s tím, abych zvládal zabíjet komáry.

Moja posledná otázka. Kým sú členovia kapely vo voľnom čase? Čo vás zaujíma, aké sú vaše koníčky mimo hudby?

Soulburner: Asi jako běžnému smrtelníkovi vyplňují můj volný čas filmy, knihy (psaní a čtení), hospoda, práce, výlety, kapela, oslavy a hlavně baby.

Torham: Hledání mýtů a polopravd za účelem nalézt podstatu vesmíru. Což je samozřejmě velmi obtížné, ale jako koníček to vůbec není zlé. Jinak se věnuji studiu, knihám, pivu, nějakému tomu amatérskému rádoby sportování atd. Je toho určitě více, ale jsou to zatím jen vytyčené cíle a přání.

Ingvarr: Já něco mezi Soulburnerem a Torhamem. V podstatě všecky koníčky nějak souvisí s pohanstvím a muzikou. Krom kapely se věnuju ještě zpívání ve sboru.

Ďakujem za rozhovor a želám veľa úspechov do budúcnosti, posledné riadky prenechávam vám. Sláva!

Ingvarr: Díky za přání a díky všem za pozornost, a kupte si naše cédéčko! Sláva!

Napísali: Zoreslav a Goryvlad

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára